Oficiálním počátkem je datum 13.2.1992, kdy byl internet ovšem pouze pro akademiky. K rozšíření pro veřejnost došlo pak ve druhé polovině 90. let. Ve světě se však s internetem experimentovalo již od 60. let. První experimentální zahraniční přenosy k nám dosahovaly 9,6 kb/s a jednalo se v podstatě o běžný zahraniční telefonát.
Ke zrychlení došlo díky podpoře americké nadace G.M.Foundation, kdy mohla být zakoupena lepší hardwarová výbava. Tehdejší Československo se tak mohlo stát součástí mladičkého internetu.
Monopol, který to vše zbrzdil
V zámoří se již na sklonku 80. let objevovali první komerční operátoři. V Česku postupnou komercializaci internetu odložilo specifikum, kterým byl licenční monopol. Ten až do roku 1995 držel Eurotel Praha – společný podnik Správy pošt a telekomunikací, US West a Bell Atlantic.
V témže roce se internet postupným připojováním dalších a dalších sítí decentralizoval, liberalizoval a konečně i komercializoval.
Zhruba v tu dobu se také definitivně prosadila internetová technologie World Wide Web a miliardy surfařů po celém světě objevily kouzlo tzv. webových stránek.
Přelomový rok 1995
Ve druhé polovině 90. let jsme mohli začít využívat program webový prohlížeč, který se pro příštích dvacet let stal univerzálním oknem do internetu. V podstatě nahradil desítky starších technologií. Jako jednou z mála prehistorických technologií už je snad pouze e-mail.
Další posun
K plné liberalizaci došlo až v roce 1997, kdy operátoři založili sdružení CZ.NIC a otevřeli trh s doménami naprosto každému. Od roku 1995 začal vznikat Seznam, na podzim 1996 přibylo Živě jako tehdejší zpravodajská elektronická příloha Computeru z Invexu a na přelomu tisíciletí se začalo šířit instantní broadbandové připojení i do domácností.
